RITUÁL SMÍŘENÍ
Konflikt a jeho řešení ve středověku
Martin Nodl - Martin Wihoda (edd.)

Není tomu tak dávno, co středověk vyvolával představu čehosi zaostalého, temného či barbarského. Svým způsobem oprávněně, neboť právě takový obrázek nabízejí soudobá skriptoria, z nichž se linuly nářky a bědování nad zvůlí, kterou nedokázala umravnit ani "státní" moc, nemluvě o hrubé síle, jež nezřídka rozhodovala i tam, kde mělo promlouvat právo. Přesto si civilizace středověkého Západu osvojila postupy, jimiž se snažila vyhnout krveprolití, a pokud došlo k nejhoršímu, měla vždy po ruce návod, jak dosáhnout nápravy. Obnova řádu ale nebyla myslitelná bez symbolické a rituální komunikace, která se pro společnost bez pevných byrokratických struktur a promyšleného právního systému stávala významným svorníkem veřejného dění. Rituály tak v sobě slučovaly výkon soudní moci i nalézání práva, navenek hlásaly majestát panovníka i legitimizovaly prostředky, s jejichž pomocí spravoval svou doménu, a zároveň se stávaly prostorem, v němž se protínaly nepsané zvyklosti s právem v moderním slova smyslu.
Zjevný dluh české medievistiky na tomto poli vedl ke svolání pracovního kolokvia, které se konalo ve dnech 31. května a 1. června roku 2007 v prostorách Historického ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Pomineme-li cenná nahlédnutí do severských a uherských poměrů nebo do života pařížské univerzity (Lenka Doová a Vladimír Polách, Dušan Zupka, Josef Ševčík), potom se většina přítomných z řad referentů i posluchačů zapojila do diskuse nad významem a proměnami smírčího rituálu v českých zemích. Raně středověkou situaci přiblížili Tomáš Velímský a Petr Kopal, konflikty a smiřování ve věku Přemyslovců sledovali Martin Wihoda, Libor Jan, Stanislav Bárta, Robert Antonín a Přemysl Bar, k době lucemburské a pozdnímu středověku obrátili pozornost Martin Mikuláš, Demeter Malaťák, Martin Čapský, Antonín Kalous, Dalibor Janiš a Robert Novotný, na zvláštnosti městského zřízení upozornili Jan Hrdina, Michaela Malaníková a Petr Kozák a konečně církevnímu prostředí se věnovali Martin Nodl, Drahomír Suchánek, Radka Lomičková a Jiří Mitáček.
Předkládaný sborník nemůže nabídnout vyčerpávající pohled na problematiku středověkého smírčího řízení. Mohl by však být námětem k zamyšlení a možná i skromnou výzvou k dalšímu výzkumu.


Zavři