Vladislav Jindřich, nejmladší syn druhého českého krále Vladislava, se do povědomí zapsal především svou abdikací, když v prosinci roku 1197 uvolnil knížecí stolec svému staršímu bratru Přemyslovi a sám se spokojil s titulem markraběte a Moravou. Jeho vladaření vyplňuje celé čtvrtstoletí moravských dějin (1198–1222), nicméně zeměpánem v plném slova smyslu se nikdy nestal. Markrabská hodnost byla v dobrém i zlém svázána s rokem 1197 a zejména v první dekádě 13. století vyjadřovala vztah k českému králi. Teprve mezi lety 1212 a 1222 začalo sílit zemské vědomí, což si s pozvolnou inovační proměnou moravských provincií, zrodem prvních městských obcí a ražbou nové mince vynutilo vznik druhého centra rámci přemyslovských držav. Zvláštní dvojakost zemských poměrů zatěžovala správu veřejných záležitostí. Přesto nezmizela a s ubíhajícími lety sílila, až povýšila na součást přemyslovského dědictví. Stala se místem paměti, v němž se proťal odkaz markraběte Vladislava Jindřicha s dlouhou a pomalou proměnou knížecích Čech a údělné Moravy v Čechy královské a Moravu markrabskou.
Dostupnost | Rozebráno |
Edice | Knižnice Matice moravské, sv. 21 |
ISBN | 978-80-86488-00-4 |
Vydání | první, Brno 2007 |
Počet stran | 412 |
Vazba | vázaná |