Robert Antonín

Kniha pojednává o zahraniční politice českého a polského krále Václava II. v klíčových letech 1283–1300. Právě tehdy Václav II. dospěl k jednomu ze svých expanzivních vrcholů – získal polskou korunu. Text se drží tří základních, navzájem provázaných myšlenkových linií. V první nově interpretuje obraz Václava II. v narativních pramenech, zejména Zbraslavské kronice. Ve druhé zachycuje vývoj vztahů českého panovníka vůči římskoněmeckým králům Rudolfu I. Habsburskému, Adolfu Nassavskému a Albrechtu I. Habsburskému, přičemž se snaží zodpovědět otázku, do jaké míry ovlivňovala Václavova politika jejich volbu a vládu. Ve třetí linii pak sleduje cestu Václava II. za polskou korunou (získal ji na sklonku roku 1300) a snaží se odhalit ideové opory přemyslovské expanze do zemí piastovského Polska a Slezska. Současně kniha popisuje systém správy zavedený Václavem na získaných územích.