Jiří Malíř, Martin Rája

Životní osudy hraběte JUDr. Václava Kounice (1848–1913) se autorům této publikace staly východiskem pro hlubší reflexi změn, kterými procházela šlechta jako privilegovaná a exkluzivní společenská vrstva na sklonku habsburské monarchie. Čtenář se tak může důvěrněji seznámit nejen s tím, jak Václav Kounic jako jeden z mála příslušníků rodové aristokracie dal před exkluzivitou života v uzavřené privilegované vrstvě, z níž vzešel, přednost včlenění do občanské společnosti. Jeho dvě manželství s dívkami nešlechtického původu, mecenášství ve prospěch českého školství a českých umělců a angažovanost v radikálním křídle mladočeské strany jsou toho nejviditelnějším dokladem. Vedle osobnosti Václava Kounice, jeho rodiny a jeho veřejné činnosti i vztahu k některým jedincům uměleckého světa, v němž se též pohyboval, je pak druhá část knihy věnována působení příslušníků šlechtického stavu v politice, hospodářství, veřejném životě a kultuře, s cílem přispět ke zkoumání možností a limitů reakcí a adaptace šlechty na modernizační změny v monarchii. V souvislosti s darem Kounicova brněnského paláce českým studentům jsou do další části knihy zařazeny též kapitoly, které přibližují předpoklady vzniku vysokého školství a vůbec vzdělávání na Moravě a také poměry a život studentů v uvedeném období. Aspirací předkládané publikace tak není jen přiblížit jedinečný životní příběh, ale na jeho pozadí hlouběji analyzovat postoje a postavení šlechty konfrontované s důsledky demokratizace, nacionalizace a sociální radikalizace tehdejší společnosti.